Jako děti se stále na něco těšíme, nemůžeme dospat, jsme plní energie. Život je úžasné dobrodružství a my ho žijeme naplno.
A co teprve až dospějeme, to si teprve budeme moci dělat, co chceme!
Rodiče jsou úžasné bytosti ( v pubertě přesně naopak ), které vždycky ví, co dělat. Jednou budeme taky takoví, budeme si moci vše koupit, naše práce bude zajímavá, rodina milující, budeme krásné jako maminka a silní jako tatínek. Nepochybujeme o tom, že to tak bude. Proč by to mělo být jinak? Jak jdeme životem, nabíráme zkušenosti, prohry a zranění a učíme se, co je správné a "normální".
A přes to všechno, můžeme ztratit sami sebe, zapomenout, kdo jsme. Tušíme, že by vše mělo být jinak, ale nevíme jak. Nejde o to, navrátit se do naivního dětského světa, ani být uzamknuti ve svých dospělých křivdách a zraněních. Jde o to zase se rozpomenout a věřit sám v sebe právě díky všem pádům a prohrám. Zkuste se zase těšit na nový den, zkuste žít svůj vlastní neobyčejně obyčejný život.
